Přežít povodeň, když vás skalním kaňonem a pak i zaplaveným městem nekompromisně unáší řeka, která vyvádí jako vzteklé zvíře utržené z řetězu, vás poznamená. S partou jsme se shodli, že od dobrodružství v hřenských soutěskách všichni daleko pečlivěji sledujeme předpověď počasí. Přívalový déšť totiž umí člověka překvapit v několika minutách. Jdete suchou pěšinou a najednou, ani nevíte jak, máte co dělat, abyste se neutopili. Ostatně může se vám to stát klidně i poušti, když stojíte na dně vyschlého vádí.
Při povodni je důležité neztratit hlavu a vybavit si několik zásad:
1) Nevstupujte na břeh rozbouřené řeky či potoka. Mohl by být podemletý a hrozil by vám pád do vodního koryta.
2) Nezkoušejte hloubku vody tyčí.
3) Nevjíždějte do zatopených míst na kole ani autem.
4) Uchylte se do vyvýšených míst, kam hladina vody nedosáhne.
5) Strhne-li vás proud, nebojujte s ním, ale nechte se unášet, plaváním proti proudu byste se jen vysílili. Pokuste se ale směřovat šikmo ke břehu.
6) V silném proudu plavte na zádech, nohama napřed, abyste se mohli odrážet od překážek před sebou a rukama odstrkovat předměty, které by vás mohly ohrožovat ze stran.
7) Pokuste se ve vodě chytit nějakého plovoucího předmětu, který vám pomůže udržet se na hladině. Jedna prázdná 1,5 litrová PET láhev unese až 70 kg. Šetřete silami, jak jen to jde, snažte se na sebe všemožně upozornit.
8) Topícímu se člověku, nebo osobě unášené proudem, hoďte nějaký plovoucí předmět, ideálně na laně, kterým ho přitáhnete.
9) 
Pokud pro topícího se člověka skáčete, abyste ho zachránili, buďte obezřetní a uchopte ho zezadu, aby vás v panice nekopl nebo nestáhl pod hladinu.
10) Tonoucího jednou rukou uchopte zezadu pod bradou, aby obličej vyčníval nad hladinu, druhou si nechte volnou k plavání. Pokud bezvládně plave na hladině, nejprve ho za ruku ho obraťte na záda.
11) Když se podaří tonoucího člověka dostat na břeh, pověřte někoho, ať zavolá záchrannou službu. Zároveň zkontrolujte, zda postižený dýchá. Prvním příznakem při zástavě dechu je bledý, až namodralý obličej, především rty a uši.
12) 
Nejprve z úst a hrtanu odstraňte viditelná tělesa, jimiž by dýchací cesty mohly být ucpané.
13) Uvolněte postiženému dýchací cesty tak, že mu hlavu uchopíte jednou rukou za čelo a druhou rukou pod čelistí a zakloníte jeho hlavu dozadu. Díky tomuto hmatu se někdy dýchání samo obnoví.
14) Pokud postižený stále nedýchá, proveďte dvakrát za sebou umělé dýchání.
– hlavu postiženého zakloňte, palcem jedné ruky mu zavřete ústa, druhou držte hlavu
– nadechněte se, přitiskněte svá otevřená ústa na nos postiženého a vdechněte vydechnutý vzduch
– 
pokud provádíte umělé dýchání z úst do úst, jednou rukou držte postiženému otevřená ústa, druhou mu zacpěte nos
15) Když postižený stále nedýchá, okamžitě začněte s obnovováním srdeční činnosti.
– odhalte hrudník postiženého a nahmatejte konec hrudní kosti, tam přiložte prostředníček a ukazováček (směrem ke krku)
– dlaň druhé ruky přiložte těsně vedle ukazováčku
– na hřbet levé ruky položte dlaň pravé ruky a začněte stlačovat váhou svého trupu s napnutými pažemi, je důležité, aby vše prsty na obou rukách byly zvednuté od hrudního koše
16) Když se podaří obnovit u postiženého dýchání, uložte ho do stabilizované polohy na boku.
Jaké jsou nejčastější příčiny tonutí?
- Přecenění sil a vyčerpání (plavání na dlouhé vzdálenosti, proti proudu, ve vlnách, při špatném počasí, v příliš studené nebo naopak příliš horké vodě, například v termálních pramenech).
- Srdeční zástava při prudkém ochlazení těla nebo nárazem břicha na hladinu při skocích do vody
- Úraz při skoku do mělké vody nebo nešťastném dopadu. Hrozí úraz hlavy a krční páteře.
- Nehody při potápění, přecenění plavání na jeden nádech.
- Koupání pod vlivem návykových látek (alkohol, drogy).
- Panika způsobená například informací, že je pod plavcem velká hloubka.
Co je mokré a suché tonutí?
Mokré tonutí (85-90 % případů)
Člověk vdechne do plic vodu, ta zaplní plíce, do kterých se už nedostane kyslík. Tím pádem se neokysličuje krev a tonoucí se začne dusit. Postupně upadá vlivem nedostatku kyslíku do bezvědomí, během krátké chvíle se zastaví i srdce.
Suché tonutí (10-15 % případů)
Při vniknutí vody do úst dojde ke křečovitému sevření hrdla. Křeč sice zabrání vodě dostat se do plic, ale současně jsou uzavřené i dýchací cesty. Tonoucí se začne dusit právě kvůli tomuto sevření hrdla, postupně upadá do bezvědomí a zůstává ležet na hladině. Po krátké době křeč poleví, dýchání se obnoví, protože však tonoucí často leží obličejem ve vodě, vdechne vodu a dochází k mokrému tonutí.
Tonutí ve sladké vodě
Sladká voda je oproti krvi hypotonická (krev je slanější než voda, která se dostala do plic) – voda se z plic proto vstřebává do krevního oběhu, ničí plicní sklípky, dochází k otoku plic. Krev se neokysličuje, člověk se dusí. Při masivním vniknutí vody do plic dochází navíc ještě k rozpadu červených krvinek.
Tonutí ve slané vodě
Tonutí ve slané vodě je mnohem nebezpečnější!
Mořská voda je slanější než krev. Dostane-li se mořská voda do plic, začne se krev z krevního oběhu vstřebávat do plic a tím dojde k okamžitému otoku plic. K tomuto jevu může dojít i při malém množství vdechnuté slané vody! Krev nemůže být okysličována, postižený se dusí, vykašlává zpěněnou krev, upadá do bezvědomí.
Pozor na sekundární tonutí!
Pokud člověk při tonutí vdechl vodu do plic, mohou se vážné komplikace objevit i později. Při vdechnutí slané vody i 72 hodin po vytažení z vody. Postižený se tak vlastně utopí na suchu, když už je zdánlivě v bezpečí.
PRAMENY:
Keggenhoff, Franz. První pomoc. Ikar 2006.
ZDROJ OBRÁZKŮ: UNSPLASH (Colby Winfield, Wes Warren, Marino Linic, Michel E., Tim Marshall, Elimende Inagella)