Někdy s Betou a Marianou přemýšlíme, jaké by to bylo, kdybychom byly bohaté šlechtičny, třeba hraběnky, nebo kněžny. Beta by určitě zřídila útulek pro nemocná a opuštěná zvířata. A zvířecí hernu, kam by si chodili hrát psi, kočky i lidi. Mariana by zase nechala postavit velkou nemocnici a výzkumné laboratoře, kde by vědci zkoumali, jak se dá vyléčit třeba rakovina a další nebezpečná onemocnění. A já? Kdybych byla hraběnkou… dala bych opravit staré hrady a zámky, vybudovala bych spoustu parků a vysázela nové lesy, kterými by vedly turistické cesty. Třeba by se pak po mně nějaká cesta jmenovala. Jako po hraběnce Gabriele.
Když jsme byli v Hřensku, všimla jsem si, že některé cesty a soutěsky mají zajímavá jména. Třeba Edmudova soutěska, Ferdinandova soutěska, Gabrielina cesta nebo altán kněžny Elisalex. Čí jsou to jména?
Co jsem při pátrání zjisila:
Oblast Českého Švýcarska s obcí Hřensko, soutěskami a Pravčickou bránou patřila od roku 1664 rodu Clary-Aldringenů. Byli to rakouští šlechtici italského původu. V Českém království jim patřila řada statků. Jejich hlavním sídlem se staly Teplice. A právě Clary-Aldringenové se zasloužili o rozvoj turistiky v Českém Švýcarsku.
Edmundova soutěska
Kníže Edmund, majitel zdejšího panství, byl členem rakouské panské sněmovny, c. k. tajným radou a rytířem Řádu zlatého rouna. Žil na zámku ve Vídni a v Teplicích. V roce 1881 nechal u Pravčické brány postavit zámeček Sokolí hnízdo. A vzápětí do Hřenska povolal dvě stě italských dělníků, aby v soutěskách řeky Kamenice vybudovali cesty, tunely a mosty, a tím je zpřístupnili veřejnosti. Právě po něm je pojmenovaná Edmundova soutěska. Někdy se jí také říká Tichá soutěska.
Ferdinandova soutěska
Byla zřejmě pojmenovaná po následníkovi trůnu, Františku Ferdinandovi deEste.
Sestra jeho manželky Žofie Chotkové, Olga Chotková, v roce 1872 cestou k Pravčické bráně spadla z koně. Prý se jí nic nestalo. Tomu místu se říká Olžin pád a dneska je označené cedulkou. Je to přesně zde: (50°53’3″N, 14°16’37″E).
Altán kněžny Elisalex
Edmundova žena se jmenovala Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont. Říkalo se jí kněžna Elisalex. S Edmundem se seznámili, když jí bylo šestnáct a jemu osmadvacet. Ještě ten samý rok se vzali a postupně se jim narodili tři synové, Carlos, Siegfried a Manfred, a dcera Edmée. Edmund svou krásnou ženu velmi miloval, a když pak zemřela, našel nový smysl života v rozvíjení turistiky na svém panství. Kněžně Elisalex je v Edmundově soutěsce věnovaný osmiboký dřevěný altán s lavičkami a s výhledem na řeku Kamenici. Byl postavený až v roce 2017, prý na místě dřívějšího altánku, který se nedochoval.
Gabrielina stezka
V roce 1892 dal kníže Edmund vybudovat šestikilometrovou turistickou stezku, která vede z Mezní Louky přes Pravčickou bránu k rozcestí Tři prameny. Tato stezka se jmenuje po Edmundově sestře Leontině Gabriele. Edmund měl ještě jednu starší sestru, Mathildu Christinu, ale po ní, pokud vím, žádné místo v Hřensku pojmenované není.
Od našeho zážitku při povodni by klidně mohly vzniknout další názvy. Třeba Alfina vyhlídka, Betina lávka, Hardyho kámen, Jonášova stěna, penzion U Mariany a po Timovi zachráněném na sudu by se klidně mohla v kiosku čepovat Timova malinovka. 😊
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Clary-Aldringenov%C3%A9
https://cs.wikipedia.org/wiki/Edmund_Clary-Aldringen
https://www.turistika.cz/vylety/gabrielinou-stezkou-k-pravcicke-brane/detail
https://commons.m.wikimedia.org/wiki/File:Elisabeth_Clary-Aldringen.jpg
https://commons.m.wikimedia.org/wiki/File:Elisex-de-Ficquelmont.jpg
https://commons.m.wikimedia.org/wiki/File:Elisabeth_Alexandrine_Ficquelmont.jpg
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Prince_Siegfried_von_Clary-Aldringen#
https://gw.geneanet.org/frebault?lang=en&n=von+clary+und+aldringen&oc=0&p=leontine+gabrielle
ZDROJ OBRÁZKŮ: PINTEREST a WIKIPEDIA