Démoni, které jsme viděli v tokijském muzeu strašidel, byli fakt dost hrůzostrašní. Na druhou stranu jsem byl ale rád, že jsem v závalu po zemětřesení nezůstal úplně sám a společnost mi dělala figurína vodníka, kterému se v Japonsku říká Kappa. Ale o něm už jsem psal v článku Japonský vodník Kappa.
Dneska se chci zaměřit na další strašidla. V japonské kultuře se jich vyskytuje mnohem víc než u nás.
Démonům se říká jokai a strašidlům obake.
Než mě tenkrát vyhrabali ze sutin, měl jsem čas o nich přemýšlet. Možná si řeknete, že jsem v tu chvíli měl mít jiné starosti, vždyť jsem při tom zemětřesení mohl umřít. A kamarádi taky. Jenže právě proto, abych se nebál, že tam dole umřu, musel jsem myslet na něco jiného. Táta pak říkal, že vyhnat strach přemýšlením o strašidlech byl dobrý nápad.
Na co jsem přišel? Každá země má své pověsti, mýty a pohádky, v kterých často vystupují nadpřirozené postavy. Pokoušel jsem se najít, komu by se jednotlivá japonská strašidla podobala v českých, nebo aspoň evropských pohádkách.
Tak tady je máte, netvory…
Abura-sumaši – olejný skřítek
Dorůstá výšky půl metru a jeho hlava vypadá jako brambora. Vyskytuje se hlavně v horách. Olejným skřítkem se prý stane ten, kdo ukradne olej a vyhne se trestu.
V českých pohádkách taky máme nejrůznější skřítky a trpaslíky.
Amazake-baba – čarodějnice žebrající o rýžové víno
Babizna po setmění klepe na dveře a žebrá o hlt vína. Kdo jí otevře, na toho se podívá a zmizí. Jenže i ta chvilka stačí, aby obětem přičarovala zlou nemoc.
Čarodějnic je v našich pohádkách dost a dost. Ale v něčem se téhle japonské čarodějnici podobají i naše staré známé jezinky.
Bašó-no-sei – duch banánovníku
Zjevuje se v podobě ženy.
Karel Jaromír Erben včlenil do sbírky Kytice pověst Vrba. Do vrby se převtělil duch ženy, která byla prokletá.
V jeho blízkosti lidem přechází po zádech mráz. Třesou se, sahají si na stažené hrdlo a říkají „buruburu“.
U nás říkáme „brrr“.
Předměty starší než 100 let mohou nabýt magických schopností. Někdy jsou lidem k užitku, ale když se vymknou kontrole, mohou být nebezpečné. Nejznámější z nich je asi Karakasa – jednooký slunečník.
Vybavují se mi jen kouzelné předměty, které pomáhají – čarodějná mošna, ubrousku, prostři se. I zrcadlo v pohádce o Sněhurce bylo jen nástrojem zlé královny.
Cušigumo – démon v podobě obrovského pavouka
Leze v přítmí nočních ulic a číhá na lidi. Když je uloví, zabalí je do zámotku a vysaje z nich krev.
Možná podobnost s upírem?
Jakási žena prý kdysi krmila své dítě, ale tomu, které jí zůstalo k opatrování po předchozí ženě, nedávala najíst, až umřelo hlady. Po čase se ženě narodilo další dítě. Jedna ústa mělo na obličeji, druhá vzadu na hlavě. Místo vlasů mělo navíc hady, kteří k druhým ústům přinášeli potravu. Z dítěte pak vyrostl démon futa-kuči onna. Když její druhá ústa nedostanou najíst trpí.
Otesánek. Sice měl jen jednu tlamu, ale co mohl, to snědl.
Gaikotsu nebo Gašadokuro – obří kostra
Obrovský kostlivec terorizuje vesnici.
Kostlivec je i u nás, většinou chodí s kosou a říká se mu Smrtka.
Gotoku-neko – kočka s trojnožkou
Kočičí démon, mívá tři oči a na hlavě trojnožku – podstavec na kotlík.
V českých pohádkách bývá kočka (zvlášť ta černá) pomocnicí čarodějnice.
Ijaja – dívka s tváří starce
Ijaja vypadá zezadu jako mladá dívka, ale když se na vás otočí, pohlédnete do vrásčitého obličeje starce.
Ittan momen – slídivé sukno
Příběh vypráví, že od jedné ženy odešel manžel a zmizel. Žena vetkala smutek do sukna. Když bylo hotové, změnilo se v hada a vydalo se ztraceného muže hledat. A prý ho hledá dodnes.
Bytost žijící v ústraní v horách. Nepozorovaně se přikrádá ke spícím lidem a nasává jejich dech. Když démona při této činnosti někdo překvapí, čeká napadeného spáče dlouhý život. Pokud není démon vyrušen, spící člověk druhý den zemře.
Jama-oroši – vichr z hor
Démon, jehož tělo je pokryto chlupy ostrými jako jehly. Někdy je známý i pod jménem Jama-araši neboli Horská bouře.
Meluzína?
Juki-onna – sněžná žena
Přízrak se objevuje v místech, kde padá hodně sněhu. Někdy má podobu krásné dívky, jindy šeredné babizny. Nosí bílý oděv, i v obličeji je úplně bílá, ale má černé vlasy a pronikavé fialové oči. Umí vyvolat sněhovou bouři a svým ledovým dechem dokáže člověk usmrtit. V zimě, kdy je brzy tma, by děti měly být včas doma, aby je Juki-onna nechytila.
U nás plní podobnou funkci Klekánice, případně Polednice.
Sněhová královna – pohádka Hanse Christiana Andersena. A Paní Zima (Frau Holle) – pohádka bratří Grimmů. Paní Zima je ale spíš vlídná a laskavá.
Kami-oni – vlasový démon
Tohle strašidlo děsilo hlavně naše holky. Zvlášť Mariana se svou kudrnatou dlouhou kšticí je na vlasy docela háklivá. Já mám vlasy na ježka a nějaký vlasový démon mi může být ukradený. Ve starém Japonsku se však věřilo, že vlasy mají zvláštní magickou moc. Když člověk umře, vstupuje jeho životní síla do vlasů. Ale i vlasy živého člověka mají moc. Pokud se s vypadlými nebo ostříhanými vlasy nezachází s úctou, změní se prý v démona, který člověka sužuje.
Kappa – vodník
Od českého vodníka se dost liší, ale i jeho slabinou je, když zůstane na suchu. Víc jsem o něm napsal v článku Japonský vodník Kappa.
Karakasa – jednooký slunečník
Patří mezi strašidla vzniklá z víc než 100 let starých předmětů. Mohou být zákeřná a škodit.
Katawa Guruma – babizna na ohnivém kole
V noci jezdí po ulicích, chytá neposlušné děti, které nejdou včas domů, a vysává jim krev.
U nás je se objevují pověsti o ohnivém voze taženém ohnivými oři.
Kaze no kami – bůh větru
Větrné božstvo přilétá na rozhraní mezi studeným a teplým vzduchem a vydechuje žlutý vánek. Toto zlé povětří přináší horečnaté nemoci doprovázené krutými bolestmi.
Meluzína.
Kicune – liška
Liška se v japonských příbězích nejčastěji proměňuje v krásnou dívku. Když se do ní muž zamiluje a vezme si ji za ženu, liška zapomene, kým byla. Ale běda, když jí někdo liščí původ připomene. To pak zabije manžela i děti a zmizí. Umí člověka očarovat a zcela ho ovládnout. Okrade ho a někdy i zabije. Kicune může mít devět ocasů a často ji provázejí plamínky (kicune-bi), kterými dokáže zapálit i dům. Kdo prý spatří průvod liščích svatebčanů, kteří s lucernami uvádějí liščí nevěstu do nového domu, toho čeká velké neštěstí. V mnoha příbězích však Kicune oplácí lidem dobro. V tokijské svatyni Ódži Inari se kdysi na Silvestra scházely lišky z širokého okolí. Z plamínků, které vydechovaly, lidé věštili, jaká bude příští rok úroda.
Liška, kterou známe z českých pohádek a bajek, je mazaná, vychytralá, někdy až zákeřná. Jen si vzpomeňte na Budulínka, nebo dokonce na pohádku O koblížku. A co bajky Liška a čáp nebo O lišce a vráně?
Kjókocu – splašené ostatky
Straší v případě, že tělo mrtvého bylo hozeno do studny.
Do studny spadla zlatá koule princezně v pohádce Žabí král. Krásný mladý král byl začarovaný do podoby ošklivého žabáka.
Když v japonské zahradě začne zničehonic svítit plamen kamenné lucerny, může za to koró-ka.
Duchové.
Kozó – jednooký démon
Mívá postavu malého dítěte a je oblečený do mnišského roucha. Uprostřed obličeje má jen jedno oko, někdy mu dokonce chybí i jedna noha.
Z řeckých mýtů známe jednookého Polyféma, jenže to byl na rozdíl od maličkého mnicha Kozó opravdický obr.
Neko-mata – dvouocasá kočka
Zlí duchové koček patří mezi nejčastější postavy japonských strašidelných příběhů. Kočičí strašidlo (bake-neko) může člověka očarovat a pak ho sežere. Nejznámější z nich je asi neko-mata, kočka s rozeklaným ocasem.
Černá kočka jako pomocnice české čarodějnice.
Noppera-bó – mnich bez tváře
Strašidlo, které je výsledkem neúspěšného pokusu přeměny lišky nebo mývala v člověka. Někdy je nazýván Haguro bettari – Černozubá tlama.
Nuke-kubi – démon s useknutou hlavou
Přes den vypadá jako obyčejný člověk, ale v noci se mu oddělí hlava od těla a zuby se změní na tesáky, kterými vysává krev obětí. Jediná možnost, jak ho zneškodnit, je schovat mu tělo. Osamocenou hlavu pak ve dne spálí slunce.
Bezhlavý rytíř či bezhlavý templář. A vlastně i upír.
Nure-onna – mokrá žena
Patří mezi mořské přízraky. Zjevuje se jako had s lidskou hlavou, někdy mění podobu na úplně promočenou dívku.
Rusalka, vodní žínka.
Oni – rohatí démoni z japonských buddhistických chrámů
Umí se proměnit v lidi a chytají hříšníky, které pak trestají holí. Někdy je ale i sežerou. Mívají silné tesáky a na rukou jen tři prsty.
Oni-baba – čarodějnice
Japonská čarodějnice se vyznačuje vyceněnými tesáky a kuchyňským nožem v ruce. Bývá rozcuchaná a může mít rohy.
Česká čarodějnice je obvykle taky rozcuchaná. Mívá hrb, na velkém nose bradavici a za krkem jí sedí černá kočka. A samozřejmě lítá na koštěti.
Rokuro-kubi – žena s natahovacím krkem
Na první pohled vypadá jako obyčejná žena, ale dokáže natahovat krk do neuvěřitelné délky. Jejím mužským protějškem je Mi-koši njúdó, mnich obřího vzrůstu, který nahlédne i za vysoké zástěny. Cílem obou strašidel je vztyčit se nad člověkem a pohlédnout mu do očí. Pak ho vlákají do svého příbytku a sežerou.
Co se týká natahovacích částí těla, napadá mě česká pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký, případně Saxána a slavná scéna s natahovací rukou.
Taimacu-maru – ohnivá koule
Patří mezi ohnivá strašidla. Ohnivé koule se uvolňují z kamenů, které z hor vrhá horský duch Tengu.
Ohnivý mužíček. Ohnivec.
Tanuki – mýval
Mývalové mají v Japonsku magickou schopnost obluzovat lidi a přivodit jim zlou nemoc. Někdy na sebe berou podobu lovce nebo mnicha. Jsou symbolem zla a jejich křik je považovaný za předzvěst nešťastných událostí. Ale dokážou i pobavit, když při měsíčku bubnují na svá břicha jako na bubínky.
Tengu – horský duch
Tengu je asi nejznámějším japonským strašidlem. Vyskytuje se ve dvou variantách. Velký Tengu má podobu okřídleného démona s velkým nosem a rudými tvářemi. V pařátech drží vějíř z ptačích per, ale bývá ozbrojen holí či mečem. Malý Tengu má místo velkého nosu havraní zobák. Tengu byl uctívaný hlavně nindži, kteří se za něj někdy i převlékali, aby v nepřátelích vzbudili strach. Tengu létá vzduchem a říká se mu horský duch.
Za horského ducha bychom snad u nás mohli považovat Krakonoše v Krkonoších, Praděda v Jeseníkách nebo Hejmona v Novohradských Horách. Krakonoš a Praděd však proti démonovi Tengu vypadají jako mírumilovní dědulové. Ale pozor, i oni dokážou překvapit!
Tohle byla jen malá ochutnávka, protože japonských strašidel a démonů je obrovské množství.
Přeju vám bezva bání a v noci klidné spaní!
http://www.iliteratura.cz/Clanek/10217/hearn-lafcadio-kaidany-japonske-pribehy
https://denikn.cz/214419/vysaji-vam-krev-a-uzmou-ritni-kulicku-vitejte-v-risi-japonskych-strasidel/
https://www.xhrad.cz/zbrojirna/japonska-strasidla-peklo/
https://zena-in.cz/clanek/halloween-se-blizi-japonska-strasidla-zerou-lidi-a-letaji-pomoci-vejire
ZDROJ OBRÁZKŮ: Matyáš Namai a PINTEREST