Příběh psa Hačikó (Beta) - GANG ODVÁŽNÝCH

Kdybych měla říct, co se mnou v Japonsku nejvíc otřáslo, samozřejmě bych řekla, že zemětřesení. Jednak jsem sebou při prvních záchvěvech opravdu pořádně praštila, ale hlavně doba, kdy ostatní z party byli uvěznění pod sutinami a já nevěděla, jestli to přežijí, byl nejděsivější horor mého života. Když si na to vzpomenu, klepu se ještě teď.

Jsem fakt vděčná, že všechno nakonec dobře dopadlo. Všichni jsme živí a po několika týdnech už můžeme říct, že i zdraví.

Nikdy nepřestanu děkovat záchranářům i statečným záchranářským pejskům. Juki, Kima a Ume pracovali opravdu neúnavně. Každé jejich radostné zaštěkání znamenalo, že našli živého člověka.

Zjišťovala jsem, jestli jejich jména něco znamenají. A našla jsem:

Juki znamená Sníh.

Kima znamená Tesák.

Ume znamená Švestka.

Pes jménem Sníh… proč ne? Vždyť i mě kdysi zachránila fenka Sněženka.

A hrdina knihy Jacka Londona se jmenuje Bílý tesák, tak to taky sedí.

Ale pojmenovat psa Švestka mi připadalo legrační. Jenže pak mi došlo, že je to vlastně stejné, jako když se u nás pes jmenuje Voříšek.

Ale ještě jeden pes si mě v Japonsku získal. Pes Hačikó, u jehož sochy jsme v Tokiu měli sraz s Hitošim a Kimiko. Mamka řekla, že je to pomník psí věrnosti. Je to tak. Jeho příběh mnou pořádně zamával. Pro ty, kteří ještě o psu Hačikó neslyšeli, přináším pár informací.

Hačikó byl pes plemene Akita Inu, což doslova znamená Pes z Akity.

Narodil se 10. listopadu 1923 na farmě poblíž města Ódate v prefektuře Akita, to je část Japonska na západním pobřeží ostrova Honšú. Ódate je dodnes centrem chovu plemene Akita Inu.

Jméno Hačikó by se dalo přeložit jako Osmý princ. Hači totiž v japonštině znamená osm a kó je princ, nebo taky vévoda.

Majitelem dvouměsíčního štěňátka Hačikó se stal pan Hidesaburó Ueno, který byl profesorem na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity. Museli se mít moc rádi. Hačikó svého pána každý den doprovázel na vlakové nádraží Šibuja. Pán odjel do práce, a když se v pět hodin večer vracel, Hačikó na něj opět na nádraží čekal.

(Sousoší na nádvoří Tokijské univerzity.)

Dne 21. května 1925 se však pan profesor domů nevrátil, protože zemřel. Hačika si k sobě vzali profesorovi příbuzní. Jenže Hačiko od nich pořád utíkal do domu, kde dřív bydlel s panem profesorem. O psa se tedy začal starat profesorův zahradník, který ho znal už jako štěně. Hačiko však stále čekal na svého pána. Večer co večer odcházel na nádraží Šibuja a vyhlížel, jestli se pan profesor konečně nevrátí. A takhle to dělal celých dlouhých devět let.

Jeden z bývalých studentů pana profesora si nebývalé psí věrnosti všiml a napsal o Hačikovi několik článků do novin. Pes se stal miláčkem Japonců, začalo se mu říkat čúken Hačikó, tedy věrný pes Hačikó. Poplatky za něj platilo přímo město.

V roce 1934, tedy ještě za Hačikóva života, byla u východu z nádraží Šibuja instalovaná jeho bronzová socha. Během 2. světové války byla socha roztavena, ale roku 1948 syn autora roztavené sochy vytvořil její kopii, která na místě stojí dodnes. Je častým místem schůzek, podobně jako se v Praze lidé rádi setkávají „pod koněm“ v horní části Václavského náměstí.

Hačiko zemřel 8. března 1935 na šibujském nádraží. Jeho ostatky uchovává Národní vědecké muzeum v Tokiu.

(Foto: Socha Hačikó na nádraží Šibuja.)

Hačikův příběh byl dvakrát zfilmovaný.

1987 – japonský film Věrný pes Čiko (Hačikó monogatari)

Režie Seidžiró Kójama)

Hlavní role: Saburó Išikura. Jméno psa (možná psů?), který hrál roli Hačikó, se mi nepodařilo zjistit, ale na starosti ho při výcviku a filmování měli Tadaomi Mija a Juhiko Kim.

2009 – americko – britský film Hačikó – příběh psa (Hachiko: A Dog’s Story)

Režie Lasse Hallström

Hlavní role: Richard Gere a psi Chico, Layla, Forrest

Skutečný příběh psí věrnosti způsobil i zvýšený zájem o plemeno Akita Inu.

Akity patří k nejstarším psím plemenům. Po Japonsku tito psi s lidmi putovali už před 7 000 lety. Jejich úkolem byl lov velké zvěře a ochrana rodiny. Později se z nich stali společníci samurajů. Byli považováni za symbol věrnosti a statečnosti.

Není to však pes pro nedůsledné a příliš shovívavé lidi. Jako plemeno chované dříve k lovení velké zvěře se totiž někdy chová dominantně a umí být i tvrdohlavý. Ale když má pevné vedení, je z něj pes oddaný až za hrob. Jako Hačikó.