Vždycky mi vrtalo hlavou, kde se tam vzal. Zčistajasna se objevil uprostřed pouště. Sám na Sahaře, kde právě nouzově přistál pilot s porouchaným letadlem. Neměl hlad ani žízeň, nebyl špinavý ani unavený. Na sobě oblečení jako šlechtic. V bílých kalhotách zastrčených do vysokých černých holínek, přes bílou košili dlouhý plášť s červenou podšívkou. Mezi nekonečnými písečnými dunami Sahary se vyjímal obzvlášť nepatřičně. Přinejmenším mu v tom hábitu muselo být děsné vedro. Přitom na blonďatých vlasech neměl ani klobouk proti slunci.
Klobouk? Vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby si místo klobouku na hlavu nasadil slona spolknutého hroznýšem. (Kdo jste jeho příběh četli, chápete.)
V ruce třímal legrační mečík, který blyštivě odrážel sluneční paprsky. Možná to nebyl mečík, ale šavle. Šavlička. Ve zbraních se moc nevyznám.
V jednu chvíli se pak asi převlékl. Nikdy jsem ten okamžik přesně nepostřehla. Ale fakt je, že najednou po poušti chodil ve světle zeleném overalu s krátkými rukávy a širokými nohavicemi. K tomu červený pásek a u krku červeného motýlka. Kde to oblečení najednou vzal? Kam odložil mečík a plášť? Nebo je snad ve skutečnosti nikdy neměl? Nevím. Asi to není důležité. Trápí mě jiné otázky.
Kdo byl? Odkud přišel? A kam odešel?
Jako malá jsem se spokojila s tím, co spisovatel Antoine de Saint-Exupery napsal do knížky. Že to byl malý princ. Že přišel z nějaké miniaturní planetky, na které byly tři sopky a semenáčky baobabů. Navštívil šest planet a sedmá byla Země, na které se seznámil s liškou a s letcem. A že pak i s beránkem, kterého viděl pod víkem nakreslené krabice, zase odešel. Zpátky na svoji planetku. Opatrovat růži se čtyřmi trny.
I šest let poté, co se rozloučili, se Exuperymu po malém princi stýskalo. Byl to přítel, kterého ztratil. Taky se mi stýská po Johance. Možná to znáte – kamarád nebo kamarádka na život a na smrt. V případě Johanky na smrt.
Jenže Malý princ je nesmrtelný. S tím hadem v písku… to byla jen… epizoda. Je nesmrtelný, ať je, kde je.
Jen by mě zajímalo…
Zachránil se tehdy pilot v poušti díky malému princi?
Jsme opravdu zodpovědní za ty, které milujeme?
Je nejhezčí právě ta růže, která patří nám, i když se od ostatních neliší?
Obdivujeme všechny hvězdy proto, že mezi nimi je někde schovaná jedna jediná, ta naše?
Líbí se nám právě ten beránek, kterého přes víko krabice nevidíme?
Je poušť krásná proto, že má někde schovanou studnu?
Možná bude lepší, když se nebudu pídit po řešení. Ještě ne. Ještě mi stačí snít. Myslím, že až si tuhle knihu přečtu příště, budou mě napadat zase jiné otázky. Vyzkoušejte si to. Že jste Malého prince nečetli? Udělejte to. Někdy je fajn hledat otázky bez odpovědí.
Vaše Mariana
Antoine de Saint-Exupery. Malý princ. Ilustrace autor.
Kniha poprvé vyšla ve Francii v roce 1943. Byla přeložena do více než 300 jazyků. U nás vyšla poprvé v roce 1959 v SNDK a od té doby mockrát.
PRAMENY:
Saint-Exupéry, Antoine de. Malý princ. Albatros 1994.
ZDROJ OBRÁZKŮ: PINTEREST