Seděla jsem nad Jonášovými výpisky o jedovatých mořských tvorech a snažila se najít nějakou skulinu. Něco, co by přineslo nezvratný důkaz o tom, co Hardyho v moři zranilo. Myslím, že nás to všechny zajímá. Mě nejvíc.
Zastávám názor, že pokud už se nějaké zranění, neštěstí nebo tragédie stane, mělo by se zjistit, proč se to stalo. A co se mělo udělat jinak, aby se tomu dokázalo předejít. Aby se to už příště neopakovalo. Chyba jednoho člověka může v budoucnu zachránit druhého člověka. Jedině tak se neštěstí toho prvního nestává zbytečným. Z pozice celku, pochopitelně. Podle mě je to jediná možnost, jak se s takovým velkým průšvihem smířit. Prostě mu dát význam.
Proto po leteckých neštěstích pátrací týmy tak tvrdošíjně hledají trosky, a hlavně černé skříňky. Teprve na základě jejich pečlivého prozkoumání mohou odborníci zjistit, co se stalo a proč. A případné závady u jiných letadel včas odstranit. Nebo udělat jiná opatření, aby ke stejnému selhání už nedošlo.
Takže chci vědět, co Hardymu vpravilo do těla jed.
Jonáš zpracoval docela podrobný přehled mořských živočichů, kteří to mohli mít na svědomí. Ale jednoznačný viník stále není jasný.
Uvažovali jsme o možnosti, že se do moře u Baham mohl dostat tvor, který zatím nebyl pro zdejší oblast typický. Mohl sem být zavlečený uměle. Dnešní svět je pořád v pohybu. Migrace je čím dál rychlejší. A zvířata i rostliny se do toho věčně se pohybujícího soukolí můžou dostat taky.
Takže pro začátek nebude na škodu shrnout si zásady první pomoci při poranění jedovatými mořskými živočichy bez ohledu na jejich obvyklé teritorium.
Ježovka
Jed vylučovaný ostnokožci reaguje na teplo. Proto je nejlepší ihned po zasažení ponořit zasažené místo do tak horké vody, jakou člověk snese. Ideální je, když je smíchaná s octem v poměru 1:1.
Teprve potom se pokusíme opatrně odstranit všechny úlomky bodlin, nejlépe pinzetou.
Pokud by v ráně kousky bodlin zůstaly, mohou se zanítit. Někdy je třeba naordinovat antibiotika. Důležité je být očkovaný proti tetanu.
Medúza
Nejprve z kůže opatrně seškrabeme zbytky chapadel medúzy. Tupou stranou nožíku, holicí žiletkou, v nouzi se hodí i kreditní karta a je úplně jedno, kolik máte na účtu. Také je možné setřít zbytky kouskem látky, chaluhami nebo pískem, ale jemně, v žádném případě se postižené místo nesmí rozedřít do krve.
Pak je třeba kůži omýt slanou vodou. Sladká by jed jenom aktivovala.
K deaktivaci jedu se nejlépe hodí roztok síranu hořečnatého. Pokud ho nemáte k dispozici, poslouží ocet, nejlépe vinný. Když ani ten není po ruce, nezbývá než postižené místo opakovaně oplachovat mořskou vodou.
Aby nenastala alergická reakce, doporučuje se potřít místo Fenistil Gelem, případně spolknout tabletku antihistaminika, například Zyrtec.
Bolest by mohl utlumit obklad ze syrových rajčat, nebo místo potřít šťávou z citronu, či levandulovým olejem. Také se doporučuje přiložit plátky cibule. Určitě se nic nezkazí octem.
Chobotnice skvrnitá a kroužkovaná
Po kousnutí chobotnicí je nutné udržovat základní životní funkce – srdeční činnost a dýchání. Bezodkladně zahájit masáž srdce, případně umělé dýchání. Ideálně převézt postiženého do nemocnice a napojit ho na plicní ventilaci. Podpora dýchání a krevního oběhu se musí vykonávat, dokud jed z těla nevyprchá. Po 24 hodinách obvykle mizí bez vedlejších následků.
Homolice nachová
Při zasažení jedovatým bodcem homolice je nutné provádět umělé dýchání. V opačném případě může postižený do pěti hodin zemřít.
Odranec pravý, perutýn a další jedovaté ryby
Postižené místo je nutné okamžitě vystavit vysoké teplotě. Jed se teplem rozloží. Je možné použít horkou vodu nebo třeba fén.
A jsme zase u toho. Horká voda. Tohle jsem ale věděla. Kdyby se nám bývalo podařilo na ostrůvku rozdělat oheň, určitě bych Hardymu nohu polévala horkou vodou. Oheň je prostě základ. Nejen proti prochladnutí, které zrovna na Bahamách nehrozilo, ale bez ohně jsme nedokázali konzumovat nalezenou potravu. A nemohli jsme Hardymu poskytnout aspoň základní první pomoc v podobě horké vody. V životě už z domova nevystrčím nos bez zápalek.
Ať už Hardyho bodlo, uštklo, kouslo nebo požahalo cokoliv, jeho reakce byla docela bouřlivá. Dýchal těžce. Byl bledý. A měl velké bolesti. Kdo ví, jestli by se jeho stav na pláži malého ostrůvku nezkomplikoval tak, že bychom mu sami nedokázali pomoct. Možná ho opravdu zachránilo, že se tak rychle dostal do nemocnice. Tam už si ho pohlídali.
Ale taky je možné, že napadení tím neznámým tvorem nebylo tak vážné. Třeba ty příznaky znamenaly jen přehnanou alergickou reakci na nějaký zdánlivě nevinný podnět. Je fakt, že jsme byli vyčerpaní, dehydrovaní, vystresovaní… to pak i napohled nevinné poranění může způsobit… třeba i smrt.
PRAMENY:
Keggenhoff, Franz. První pomoc. Ikar 2006.
Kůrka, Antonín – Pfleger, Václav. Jedovatí živočichové. Academia, Praha 1984.
Parsonsová, Alexandra. Jedovatí živočichové. Champagne Avantgarde, Bratislava 1992.
ZDROJ OBRÁZKŮ: UNSPLASH (Austin Voecks, Ganapathy Kuma, Karolina Zelasko), PINTEREST