Sedíme na terase přístavní restaurace a kocháme se výhledem na záliv s přístavem plným jachet. Ulice pod námi vře, mezi chodci se proplétají bruslaři, zóna pro cyklisty praská ve švech. Na obzoru je vidět odplouvající výletní loď s devíti palubami, na kterých je veškerý komfort pro několik tisíc pasažérů dychtících po dobrodružství.
Na podobné lodi před necelými třemi týdny odplouvala i šestice mladých lidí z České republiky. Těšili se, že si se svými rodiči užijí báječnou prázdninovou plavbu. Tři chlapci a tři dívky se ale dostali do problémů, které je doslova ohrožovaly na životě. Dvě z dívek teď sedí proti mně. Jsou si téměř k nerozeznání podobné. Dvojčata Alfréda a Alžběta Kleinovy. Zdravím vás, dívky. Jak se dnes cítíte?
Alfa: Dneska? Úžasně.
Beta: Jo. Ráno jsme byli za bráchou Hardym v nemocnici…
Alfa: Říkal, že už ho zítra propustí a…
Beta: Takže asi brzy poletíme domů.
Moment, dámy, moment. Nesmíte mluvit jedna přes druhou. Jsem ráda, že je váš bratr v pořádku. Ale řekněte mi, co se vlastně přihodilo?
Alfa: Tak mluv.
Beta: Já? Proč já?
Alfa: Protože máš lepší angličtinu.
Beta: Najednou…
Tak která začnete?
Beta: No tak jo. Byli jsme na moři dva dny. Bylo to bezva. Všechny ty bazény, hřiště, cukrárny, butiky. Tancovali jsme na diskotéce a pak byla ta pirátská párty…
Alfa: Naši nám koupili vážně boží kostýmy. Přímo na lodi.
Beta: Jo. A pak byl ohňostroj. A pak jsme šli do kajuty, protože máma byla unavená, táta si chtěl číst a Hardy…
Alfa: Hardymu se roztrhl kostým, takže…
Takže jste se odebrali do kajuty a šli spát. A potom? Co se dělo potom?
Beta: Potom… no, nejdřív nám někdo zabouchal na dveře. Táta vystrčil hlavu na chodbu a ta už byla plná lidí. Někdo volal, že hoří.
Alfa: Ne, to až pozdějš.
Beta: Ale bylo cítit kouř.
Alfa: Nebylo.
Beta: Já jsem ho náhodou cítila.
Alfa: Ježiš, tak jsi ho cítila. Pokračuj.
Beta: No, a tak jsme vyběhli ven…
Alfa: Hardymu se nechtělo vstávat, ale máma z něj stáhla deku.
Beta: A vyběhli jsme ven a…
Alfa: Táta nás ještě vrátil pro mikiny… a pro záchranný vesty.
Beta: Jo, to je pravda. Hele a nechceš to teda říkat sama?
Alfa: Ne.
Beta: Proč ne?
Alfa: Protože máš lepší angličtinu, přece.
Beta: Tak mi do toho pořád neskákej.
Chci se zeptat, všichni lidé vybíhali na paluby? Dostali jste nějaké informace? Pokyny? Bylo slyšet signál k evakuaci?
Beta: Nejdřív ne. To až potom. Všude byl hrozný zmatek. Ale naštěstí jsme se drželi pořád pohromadě. To Marianu s mámou dav rozdělil. A Jonáš ani nevěděl, jestli se jeho rodiče dostali ven z kajuty.
Alfa: Šel zrovna pro vodu, protože jeho rodičům bylo blbě.
Beta: A ta láhev, kterou nesl, to pak byla jediná voda, kterou jsme měli.
Alfa: Dokud nezačalo pršet.
Beta: Jenže to bylo až na ostrově.
Počkejte, nepředbíhejte. Jak jste se dostali z lodi?
Beta: Pokoušeli se nás spustit v člunu. Nějakým jeřábem.
Alfa: Jenže se rozbil. Ten jeřáb.
Beta: Ten člun taky.
Alfa: No jo, vlastně.
Beta: Takže jsme z toho člunu museli do vody. Pak si nějak nic nepamatuju…
Alfa: Nechtěla sis nafouknout vestu. A snažila ses zout si boty a máma ti domlouvala, že si je musíš nechat.
Beta: Fakt? To vůbec nevím.
Zřejmě jsi byla v šoku. Voda byla asi studená. Nebyla?
Alfa: Byla. Naštěstí někdo nafoukl ten záchranný ostrůvek, tak jsme do něj nalezli a…
Kolik vás v něm bylo?
Beta: Šest. Tim, Jonáš, Mariana, náš brácha Hardy, Alfa a já.
Měli jste strach?
Alfa: Ne.
Beta: Jo.
Tak jak to bylo?
Alfa: V tu chvíli jsem ještě žádný velký strach neměla. Zatím to byla spíš legrace. Nebo… ne úplně legrace, ale dobrodružství. Říkala jsem si, že nás za chvilku vytáhnou zase na loď a popluje se dál. A že budeme mít aspoň doma o čem vyprávět.
To tedy určitě budete.
Beta: Já jsem se teda bála hned. Já vlastně ani nevím, jak se to všechno seběhlo. Nepamatuju si, jak jsme se do toho záchrannýho ostrůvku dostali. Pořád jsem koukala na Tima, to je ten malej kluk, že mu chybí na noze jedna holinka.
Řekněte mi, jak se vlastně přihodilo, že jste se ztratili?
Beta: Já nevím.
Alfa: Já myslím, že to bylo těma vlnama. Byl strašný vítr. A v tý tmě nebylo skoro nic vidět. Jenom světlomety z lodi. Jenže se pořád vzdalovala. Nebo teda spíš my jsme se pořád vzdalovali. A najednou… najednou jsme byli sami.
Beta: No… a bylo to strašný. Kluci… kluci se bavili, že tam třeba zůstaneme celou noc. A i pak… pak… já… já…
Neplakej. Už je to pryč. Zvládli jste to. Napij se. Nedáte si obě ještě třeba zmrzlinu?
Beta: Nnne.
Alfa: V noci… to byla ještě i bouřka… jsme se klepali zimou. Navíc nám vlny převrátily člun a my museli do vody. Ráno začalo být naopak strašný vedro. Měli jsme žízeň.
Beta: Strašnou žízeň. Jonáš… Jonáš měl tu láhev vody, jenže Tim řekl, že musíme vodou šetřit. A Hardy řekl, že je to pravda, že fakt musíme.
To se ale asi ukázalo jako správné rozhodnutí, ne?
Alfa: No, nevím.
Beta: My jsme totiž tu jedinou vodu, co jsme měli, nakonec vylili.
Cože?
Alfa: Nedopatřením.
Jakým nedopatřením?
Beta: Alfa totiž omdlela a…
A… pokračujte, co se stalo?
Beta: To je… to je tak těžký na to znovu myslet. Já už bych na to radši nemyslela. Nechce se mi o tom všem znovu povídat. Žijeme, no…
Alfa: Jo, žijeme. I brácha. To je hlavní.
Já to chápu. Nebudu vás dál trápit. Museli jste si prožít opravdu krušné chvíle. A je to ještě příliš živé. Třeba mi na některé otázky odpoví chlapci. Jak že se jmenují?
Alfa: Hardy, Jonáš a Tim.
Beta: Nebo Mariana. I když… ta asi ne. Dneska taky nechtěla přijít.
Ještě poslední otázka. Myslíte, že vás to, co jste prožili, stmelilo? Nebo naopak rozdělilo?
Alfa: Stmelilo. Hrozně moc.
Beta: My jsme se dřív neznali. Tima, Jonáše a Marianu jsme poznali až na lodi. Na pirátské párty. Ale ty chvíle na moři… to je jako bychom se znali několik let.
Takže se z vás tam na moři stal tým, kterému se podařilo přežít velmi náročnou životní situaci.
Alfa: Jo, asi jo. Tým.
Beta: My říkáme spíš gang. Gang odvážných.
Alfa: Odvážných… zrovna na tebe to sedí, ségra.
Beta: Náhodou… kdo se první rozběhl na pomoc bráchovi, co?
Alfa: Já.
Beta: Nene, já!
Alfa: No tak dobře. Tak se nehádej. Běžely jsme obě. Stejně pro něj nakonec šel Jonáš.
Děvčata, ještě uděláme pár fotek, jestli souhlasíte. Postavte se tady k zábradlí. A úsměv! Za vámi není hučící moře, ale hučící město. Jste v bezpečí na pevné zemi.
Beta: Zázrak.
Alfa: Blbost. Prostě jsme dobrý!