Pátá kniha ze série GO! a první z řady ŽIVLY. Šest kamarádů z Gangu odvážných míří do Japonska. Atraktivní výlet však naruší zemětřesení, při kterém jde všem o život.
- Rok vydání: 2021
- Napsáno: 2020
- Stran: 119
- Žánr: dobrodružné příběhy
- Ilustrátor: Matyáš Namai
- Nakladatel: Albatros
- Náklad: /
- ISBN 978-80-00-06172-6
- Poznámka 1: Kniha ze série GO! (Gang odvážných). Další díly: Ztraceni ve vlnách, Nevinná lavina, Ve spárech džungle, Poušť, všude poušť
- Poznámka 2: Řada ŽIVLY (země, voda, oheň, vzduch)
- Poznámka 3: Součástí knihy jsou Zásady přežití při zemětřesení
- Poznámka 4: Vše o sérii GO! najdete na stránkách www.gangodvaznych.cz
POSTAVY (nová předsádka)
MAPA OBLASTI, KDE SE PŘÍBĚH ODEHRÁVÁ
ANOTACE:
Šestice Gangu odvážných spolu se čtyřmi dospělými přiletí za přáteli do Tokia. Hodlají strávit poklidný den v tradiční japonské zahradě poblíž světoznámého chrámu, na nejvyšší věži světa i v muzeu japonských strašidel a démonů. Jenže země se zničehonic začne otřásat… a všechny plány se během několika sekund změní v strastiplné čekání na záchranu. Přijde pomoc včas?
UKÁZKA:
.
Vyrazili v osvědčeném pořadí, Hardy jako první. Kuželem baterky si svítil před sebe, aby neupadl. V klidu zatočil do boční chodby a vzápětí polekaně zařval, když tváří v tvář zíral hrozivě se šklebícímu jednookému mnichovi. Sotva obličej zmizel, vyletěla z protější zdi ohnivá koule a řítila se přímo na Hardyho. Neměl čas uskočit zpátky za roh, takže koule ho dostihla. Prošla však jeho tělem naprosto neškodně.
„To jsou teda fórky,“ brblal stále ještě trochu otřesený.
„Co to bylo? Viděls něco?“ vyzvídal Tim, ale konec jeho otázky se změnil v jekot, jak se jednooký mnich a posléze i planoucí objekt tentokrát vrhl na něj a na Alfu za ním.
„Taimacu-maru. Ohenivý démon,“ informoval je Hitoši. „Neboj, nepálí.“
„A tam… v rohu? Další mnich. Ale… neměl… neměl obličej,“ blekotala Alfa.
„To asi být Noppera-bó, munich bez tvárže,“ prozradil Hitoši šeptem.
„Já se bojím,“ vřískla Alfa.
„Já ne,“ kasal se Tim. „Chci vidět vodníka. Kappu.“
Opatrně postupovali dál. Prostor prošpikovaný reproduktory na ně útočil nejrůznějšími zvuky. Zneklidňující šramot, zlověstné šeptání neviditelných rtů. A do toho náhlý rambajs plechového burácení. Pak zase vzdálené kvílení, které zvolna přecházelo v děsivý chechot.
„Áááá!“ zapištěla znovu Alfa. „Něco na mě sáhlo. Něco… mokrýho a studenýho. Brrr!“
„Zebe? Tak to Sněžná žena Juki-onna. Ale i voda, tak to Nure-onna, Mokrá žena,“ usoudil Hitoši. „Zjevuje se i jako hada s tvárží črověka.“
„Mokrá žena? A nemohl to být vodník? Kdy už bude vodník Kappa?“ dožadoval se Tim.
„Kappa je dál.“
Trasa vedla chodbou plnou zákrut a zákoutí, z nichž na ně každou chvíli něco vybaflo. Jindy byly výklenky tiché a prázdné, což je zneklidňovalo snad ještě víc. Tu a tam se chodba rozšiřovala do větších místností, někdy museli sestoupit i po schodech vedoucích do podzemí.
„Vážně tu nemůžeme zabloudit?“ strachovala se Alfa.
„Neboj. Cesta se stáčí do kruhu. Myslím, že vyjdeme tam, odkud jsme vyšli,“ uklidňovala ji Mariana, jejíž orientační schopnosti vydaly za spolehlivou džípíesku.
„Jen aby,“ vzdychla Alfa, která v kimonu a nových dřevácích už pěknou chvíli litovala, že si přece jen nevzala svoje pohodlné boty.
Mariana se protáhla v zádech, a jak zaklonila hlavu, na okamžik úplně zkameněla, až do ní Jonáš zezadu vrazil.
„Proč zastavuješ?“
Mlčky zvedla ruku a zády se bezděčně přitiskla k Jonášovi, který teď sledoval její pohled.
„To je ale pěkná potvůrka,“ vydechl a s nepředstíraným zaujetím pozoroval, jak se na ně ze stropu snáší pavouk větší než lidská hlava, který vypadal a hýbal se jako živý.
Mariana chápala, že jde o atrapu, ale právě proto, že pavouk působil tak realisticky, polekal ji víc než ohnivý přízrak.
„Tohle je taky místní strašidlo?“ zeptal se Jonáš Hitošiho a ukázal na pavouka.
„Taky démon. Ržíkáme Cušigumo.“
„Do pytle!“ zanadával vpředu Hardy, jak mu baterka vypadla z ruky. „Zakopl jsem o krk nějaký ženský! Hlavu má v jedný místnosti a tělo v druhý. A ten krk leží přes chodbu jako hadice.“
„Možuná uviděl Rokuro-kubi,“ zašeptal Hitoši. „Ženu s natahovacím kurukem.“
Krkem, pochopila Alfa a bezděčně se chytla za hrdlo.
„Jdeme za tebou!“
Hardyho našli klečícího, jak hledá zakutálenou svítilnu. Mariana se mu snažila posvítit. V tu chvíli ucítila šátravý dotek.
„Něco se o mě otřelo!“ vyjekla.
„O mě taky!“ přidala se Alfa.
„Já to nebyl,“ dušoval se Jonáš pobaveně.
„Je to drouho, nepamatuju tady. Napadá mě možuná Vlasový démon Kami-oni.“
„Kami-oni?“ zachvěla se Mariana.
Představa, že Vlasový démon sáhl právě na ni, jejíž vlasy jsou první, čím na sebe lidi upozorní, jí nebyla ani trochu po chuti.
Hardy konečně nahmatal baterku, znovu ji zapnul a kuželem světla přejel po skupince přátel.„Kde je Tim?“ zarazil se.
ZÁSADY PŘEŽITÍ PŘI ZEMĚTŘESENÍ
Zemětřesení na našem území bývají tak malá, že je většinou ani nepostřehneme. Ale v Japonsku jsou na denním pořádku, takže jak se při něm chovat se tam učí už děti v mateřské škole. Prostudujte si zásady přežití v závěru knihy. Jen tak pro jistotu… Ale před cestou do seizmicky aktivních míst docela určitě!