Vážně jsme to udělali! Stali jsme se adoptivními rodiči velbloudice Camilly. Ve škole se divili, že jsme si pro adopci vybrali jedno z těch dražších zvířat v zoo, ale naši prohlásili, že za záchranu lidských životů není žádná cena dost vysoká. Kdyby nás bývala zachránila žirafa, adoptovali bychom žirafu, i když by nás to (no, spíš naše rodiče) přišlo každý rok na 50 000,- Kč.
Takže Fialovi, Jandovi, Kleinovi a Rímských dohromady platí 10 000,- Kč ročně na velblouda dvouhrbého, protože jednohrbý momentálně k adopci nebyl.
Vlastně s tím nápadem přišla naše máma. Jí totiž velbloudí karavana zachránila celou rodinu – nás tři děti a manžela. Táta se toho okamžitě chytil a chtěl celou částku 10 000,- korun zaplatit sám, ale ostatní rodiče Gangu odvážných mu to nedovolili. Všechno se tedy rozpočítává rovným dílem.
Já, Alfa a Mariana ještě navíc ze svého kapesného sponzorujeme fenka – roztomile ušatou pouštní lišku.
Když to slyšeli kluci, honem se složili na sponzorování zmijí v pavilonu plazů. Prý z vděku, že Hardyho a Jonáše ta zmije rohatá v poušti neuštkla a nechala je na pokoji.
Rozdíl mezi adoptováním a sponzorováním zvířat je v tom, že při adopci se musí zaplatit celoroční částka, kterou zoologická zahrada stanoví na zaopatření konkrétního zvířete. Sponzorství obnáší darování jakékoliv částky, minimálně je to ale 100,- korun.
Pro adopci jsou nejlevnější drobní plazi, někteří ptáci a hmyz. Může to být třeba jen 1000,- kč za rok. Ale platit na štíra nebo sklípkana by se mi teda nechtělo. Nejvíc peněz stojí adoptivního rodiče slon, žirafa, tygr a hroch. O něco méně gorila, orangutan, lední medvěd, velké kočkovité šelmy, ale taky třeba gaviál.
Obdrželi jsme certifikát s Camilliným portrétem a plyšového velblouda. A na velbloudím výběhu máme cedulku se jménem Gangu odvážných, a dokonce naše logo. Taky se můžeme účastnit společných setkání adoptivních rodičů a sponzorů.
Adopce trvá jeden rok od zaplacení platby. Příští rok smlouvu určitě obnovíme, protože Camilla je prostě boží. Tim tvrdí, že je hezká, i když je hrbatá. Má naprosto úžasné oči s dlouhými řasami, které jí s Alfou fakt závidíme. A pořád žvýká. Na Hardyho už sice jednou plivla, takže se na ni naštval. Ale dlouho mu to nevydrželo. Za týden s námi šel za Camillou zase.
V zoo se o velbloudy dobře starají. V pražské zoologické zahradě se tihle hrbáči chovají už od roku 1932, tím pádem vědí jak na to.
Každý den jim vyčesávají srst. Dvakrát denně je krmí. Většinou jim dávají speciální granule, seno, trávu, listí a kořenovou zeleninu. Dává se jim i solný liz s obsahem selenu. Camilla úplně zbožňuje jablka.
Vodu dostávají pravidelně. Velbloud sice vydrží docela dlouho bez vody, ale když má žízeň, dokáže vypít přes sto litrů za deset minut!
Náš povedený brácha Hardy hned začal počítat. Prý, když velbloud váží přibližně 450 kilo a vypije 100 litrů, tak on by při své hmotnosti 70 kg měl vypít minimálně 15 litrů. (Podle mě si pár kilo ubral.) Ale i tak, copak je velbloud? Jonáš říkal, že velbloudi mají dokonce zvláštní krvinky, které nabobtnají, když se velbloud napije, a díky tomu pak může dlouho žíznit. Hardy tyhle krvinky nemá. Jenže když si něco vezme do hlavy… Málem už to vypadalo, že chce vážně vyzkoušet, za jak dlouho by do sebe ty litry vody dostal.
Ovšem pak ho uslyšela Mariana a sjela bráchu jak malýho kluka. Jestli si prý nechce poškodit ledviny, ať na podobné nesmysly zapomene. Není zdravé pít málo vody, ale vypít jí moc, může člověku taky ublížit. Mariana tvrdí, že to byl i jeden ze způsobů středověkého mučení. Na Marianu Hardy docela dá, takže nakonec od toho, že si bude hrát na žíznivého velblouda, upustil.
Možná byste se taky chtěli stát adoptivními rodiči nebo sponzory nějakého zvířete. Podívejte se na stránky nejbližší zoologické zahrady. Třeba v Praze jsou informace o adopcích tady:
https://www.zoopraha.cz/jak-pomoci/adopce/informace/7554-pravidla
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velbloud
ZDROJ OBRÁZKŮ: UNSPLASH (Duane Storey, Gio Bartlett, Kamil Kwolek, Nikola Tasic, Nikoletta Gyorvar, Spencer Davis)